JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Jak se chovat ke včelímu roji

17. května 2014 v 6:00 |  Kutilství a tak
Na včely jsem zatížená.V určitém období života jsem bydlela na venkově a měla jsem pár úlů. Je to nakonec rodinná tradice, jeden z pradědečků byl včelařem celý život. Učil mě starý pán, kterého to naučil jako mladíka právě ten můj pradědeček.
Proto mě vždycky velice trápí, když se doslechnu, že se někde usadil roj, lidé se báli, zavolali hasiče a ti včely zlikvidovali. Je to nesmírná škoda, protože, jak všichni víme, včely jsou v přírodě nepostradatelné a dnešní způsoby včelaření vedou k jejich větší nemocnosti a úhynům celých včelstev (viz článek http://www.szes.chrudim.cz/vyzkumna-cinnost/clanek1/, o kterém jsem se dočetla na http://blog.wuwej.net/2009/05/16/prirozeny-chov-vcel-jako-prevence-pred-vcelim-morem.html)
Strach ze včelích rojů pramení z neznalosti chování včel.
Rojení je způsob rozmnožování včelstev. Mladá matka se v úle chopí vlády a stará vyklidí pole spolu z částí svých věrných včel. Jejich hlavní starostí je najít si co nejrychleji nový příhodný domov.
Včely usadí matku například na strom, zhluknou se kolem ní a pár průzkumnic letí hledat. Roj nemá na práci nic jiného, než si matku hlídat, protože je poněkud mentálně zaostalá (uvádí se, že má IQ kolem 2 - 3, včela dělnice 5), a ničeho jiného si nevšímá.
Nebudeme-li do roje přímo strkat hlavu nebo ho jinak brutálně dráždit, ani nás nezaregistruje. Lze dokonce roj jemně rozhrnovat rukama a koukat se, kde je matka, aniž bychom dostali žihadlo. Občas vídáme fotky, kdy má nějaká osoba celou hlavu obsypanou včelami. Není to nic senzačního. Jde jen o efektní využití základního neagresívního chování roje. Já to nakonec umím taky, Nenechala jsem si ho sednout na hlavu, to ne, ale dala jsem si matku na předloktí a za chvilku mi hruška včel visela z ruky.
Když je vedro, roj bývá trochu rozlítanější. Máme-li obavy, můžeme ho mírně shora zkropit vodou z hadice. Když si bude myslet, že prší, scukne se do malé hrušky, aby vzácná královna náhodou nezmokla.
Potom se vypravíme na internet, vyhledáme nejbližší organizaci Českého svazu včelařů (je v každé obci) a zavoláme místo hasičů včelaře. Uvidíte, že bude u vás za chvíli celý nadšený a vy se výborně pobavíte, až se začne sápat na strom s rojáčkem, aby se roje zmocnil. To dobře znám, vždycky jsem to považovala ze nejlepší včelařskou zábavu (pro pozorovatele).
Spoustu kontaktů z celé republiky naleznete na http://www.vcelarstvi.cz/kontakty.html.
Jestli se nebojíte, můžete roj chytit sami. Připravíte si kyblík a pokličku nebo zavírací bedničku. Pak nádobu, pro tuto chvíli zvanou rojáček, podržíte pod rojem. Jestli roj sedí na slabší větvi, prudce do ní udeříte (opravdu prudce, když udeříte málo a roj nespadne, nastává ten zvláštní případ, kdy roj na chvíli přestane mít neutrální náladu) a roj spadne jako zralé jablko do rojáčku. Sedí-li někde, kde nemůžete tuto metodu použít, například na kmeni, zdi, v nějakém výklenku, podržíte rojáček pod ním a jemně a pomalu do něj celý roj shrnete rukou. Nesmíte včely přimáčknout. To je vše. Pak nádobu přiklopíte tak, aby se včely neudusily a počkáte na včelaře nebo si vybudujete úl. Včely samy z nádoby vylétat nebudou, protože tam mají matku.

foto http://www.orlicky.net/?id_zpravy=11548113211371621405 (Je tam i článek, jak se tváří hasiči, když je zavoláte na včely.)

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 17. května 2014 v 20:20 | Reagovat

Zajímavá rada, s onou nádobkou a přemístěním roje do ní. Přesto bych neriskovala a roj nechala na pokoji. Vida, zavolat včelaře, to by mě nenapadlo, taky bych asi zavolala hasiče. :-?
Tak teď už vím, kam volat.
Jinak, kolem roje, když nějaký vidím, chodím po špičkách. Přece jen mám zdravý respekt k těm malým potvůrkám. :-)  :-)

2 Anidea Anidea | E-mail | Web | 17. května 2014 v 21:13 | Reagovat

[1]: Ale to mám vážně radost, třeba díky Tobě nějaký roj přežije. Znova připomínám: roj nikdy neútočí :-)

3 Sugr Sugr | Web | 19. května 2014 v 20:50 | Reagovat

Tak v Praze jsem naštěstí roje včel nepotkala, a kdyby, asi bych ho jen z povzdálí pozorovala, nerušila bych ho. ;-)

4 Anidea Anidea | E-mail | Web | 19. května 2014 v 21:04 | Reagovat

[3]: Zrovna ve stejnou dobu jsem byla na Tvém blogu na broskvičákovi :-)

5 Sugr Sugr | 19. května 2014 v 21:32 | Reagovat

[4]: Dík! ;-)

6 Katka Katka | E-mail | Web | 27. května 2014 v 7:48 | Reagovat

O včelách něco vím, protože jich pro potřebu firmy máme kolem stovky. Jako studentka jsem strávila měsíc při vytáčení medu....Jejich život je fascinující. Přála bych si kromě firemních mít pár svých, ale "nejsou lidi". Prostě bych potřebovala zpočátku chlapskou pomoc... :-?

7 Anidea Anidea | E-mail | Web | 27. května 2014 v 10:01 | Reagovat

[6]: Páni! Tolik včelstev... O_O Já měla pár úlů. Pořád na ně vzpomínám, tady, co bydlím, je mít nemůžu, se sousedy by se navzájem nesnesly. Ale pořád na ně vzpomínám. Všichni známí utečou, jen vyslovím slovo "včela", protože už vědí, že o nich budu vyprávět několik hodin :-D

8 S. S. | 12. listopadu 2014 v 19:19 | Reagovat

Hrozně hezká fotka, hned bych si je pohladila:)

9 Anidea Anidea | E-mail | Web | 13. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

[8]: Jsou fascinující :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama