JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Středomořská podmořská příroda

26. září 2014 v 20:00 |  Cestování
V minulém článku z cest jsem slíbila něco o přírodě pod mořskou hladinou.
Nebude to veselý článek.
Ono totiž Středozemní moře umírá.
Jezdím tam od dětství. Jako devítiletá jsem byla poprvé v tehdejší Jugoslávii. Aby mě rodiče zabavili, nasadili mi na hlavu potápěčské brýle se šnorchlem a já celé dny trávila zíráním na mořské dno z hladiny a postupně jsem se učila potopit se do větších a větších hloubek. Rodiče měli pokoj a já viděla tolik různých mořských živočichů! Veliké mušle a škeble, kraby, jejichž těla byla větší, než mužská pěst a při každém potápění několik hvězdic. Těch červených, hrabavých i hnědých. Pozorovala jsem, jak ty hnědé hvězdice obtáčejí ježovky a žerou je.

Tohle (až na toho ježka) už nejspíš neuvidíte:
Zdroje obrázků:

Kempy byly tehdy plné západních Němců, kteří se taktéž pilně potápěli a tyto živočichy ve velkém nosili na břeh. Tam měli připravené škopky naplněné jedovatým roztokem, kde mořské tvory usmrcovali a pak je za výrazného zápachu sušili na slunci.

Postupem let těchto tvorů (nemyslím Němců) ubývalo. Jezdíme každý rok. V posledních deseti letech na různých pobřežích Středozemního moře už téměř nepotkáte hvězdici. Letos jsme za celé čtyři týdny viděli jen jednu, tu červenou. Kraby potkáváme jen maličké a červeného jsem neviděla třeba 15 let. Netvrdím, že to zavinili němečtí sběrači suvenýrů, na vině je hlavně znečištění, ale je to opravdu smutné. Za můj život se to tolik změnilo! Troufám si říct, že se jedná o vážnou ekologickou katastrofu. Pobřežní vody kypěly životem. Teď jsou tam jen slizce obrostlé šutry zabydlené stovkami ježovek.
Těch velmi přibylo. Nemá je kdo lovit, hnědé hvězdice také vymizely.
V Řecku nás domorodci naučili, jak se z nich dá udělat docela dobrá svačinka.

Chléb s ježovkou:

Recept:
3 až 4 rozpůlené ježovky
1 krajíc bílého chleba

Postup:
Otec rodiny se ustrojí do potápěčského postroje, vezme igelitku a nůž a vypraví se na lov. Na břehu potom z tašky vybírá samičky. Pozná je podle začervenání na vršku. Pak jim do místa odpovídajícího rovníku zapíchne vidličku - ze strany, aby se zabodl jen jeden bodec a pohyby podobnými jako při otevírání konzervy ježka rozpůlí na dvě duté polokoule. Uvnitř jsou oranžové jikry, které si celá rodina natírá na bílý chléb. Je to dobré. Chutná to jako velmi aromatické sardinky. Rybinu jsem pak cítila v puse až do večera. Nedalo se to zajíst ani cibulí.

Na Korsice nás pak jeden francouzský turista, který si pravidelně plaval s harpunou pro sépii k obědu, naučil ještě jednu ježčí atrakci. Na mělčince rozbil ježuru kamenem. Neuplynulo ani pár vteřin a na ubohou mrtvolku se seběhla hejna rybek. Chovaly se opravdu jako slepice:


Abych nebyla jen pesimistická, musím říct, že příroda, která není pod mořem, se zdá být v lepším stavu.
Například želvu suchozemskou můžete vidět celkem běžně. Potkali jsme je v Řecku, kde spokojeně lezou i po smetištích, na Sardinii i Korzice.
Bavili jsme se i pozorováním jejich páření. Sameček je vždy výrazně menší než samička, takže když se sápe na svou paní Želvovou, vypadá dost směšně. Na druhou stranu při tom něžně píská. Trochu nechápu, proč jsou želvy suchozemské tak hystericky chráněné.
Některé jsou vzteklé, mlátí hlavičkou ze strany na stranu a klidně vás počůrají. Jiné plaché a musíte je chvilku drbat na nožičce, aby vystrčily hlavičku.
Samozřejmě jsme je po náležitém pózvání pro fotografa vždycky vzorně vraceli na místo, kde jsme si je vypůjčili.
Na obrázku je malá želvička od řeky Tavegnany.

Někdy příště o tom, jak se liší italský a francouzský návštěvník pláže nebo o památkách na Sardinii z doby předřímské.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. září 2014 v 11:37 | Reagovat

Tak já viděla na živo jen kousek kraba v písku pláže. Ježka bych jíst nemusela, zvláště, jak popisuješ tu dlouhou pachuť! :-)

2 Máří Kosáček Máří Kosáček | E-mail | Web | 27. září 2014 v 21:44 | Reagovat

Škoda, přeškoda, mělo by se s tím něco dělat, to je narušení rovnováhy. Ach jo, kam člověk šlápne, ani kopřivy nerostou.

3 pavel pavel | Web | 27. září 2014 v 23:24 | Reagovat

Ty ježovky jsem taky okusil.
Dvě želvy měla moje maminka a měla jako někdo má kočky nebo psy... chodila je i venčit. :-)

4 Sugr Sugr | E-mail | Web | 28. září 2014 v 17:35 | Reagovat

Chléb s ježovkou mě rozesmutnil, ale pravdou je, že v tom případě by mě měl rozesmutnit i vepřový řízek! ;-)
Hezký článek, zajímavý, dík. :-)

5 Ježurka Ježurka | Web | 29. září 2014 v 17:16 | Reagovat

Kdepak něco sníst z moře, to ani náhodou! Nejen, že bych to nespolkla, ale ani bych na takové tvorečky nesáhla, ale tím také říkám, že bych jim ani neublížila.

6 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. září 2014 v 18:47 | Reagovat

[2]: Je to opravdu moc smutné.

7 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. září 2014 v 18:48 | Reagovat

[3]: Když jsem byla malá, taky jsem měla želvu Žofinku. :-D

8 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. září 2014 v 18:48 | Reagovat

[4]: Mě to taky trochu rozesmutňuje. Ale mlsnost i v případě toho vepřového zvítězí...

9 Anidea Anidea | E-mail | Web | 29. září 2014 v 18:49 | Reagovat

[5]: Však jsme to zkusili jen jednou :-)

10 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 10. října 2014 v 18:38 | Reagovat

Docela smutné vyprávění. :-(

11 Anidea Anidea | E-mail | Web | 12. října 2014 v 21:53 | Reagovat

[10]: Ano, každý rok je mi to moc líto.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama