JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Ozvěny 2. světové války

31. října 2014 v 20:00 |  Články
Vloni jsme cestovali po Řecku a tam na jednom malebném plácku vedle nás zaparkovalo auto podobné našemu s německou rodinou podobnou té naší. Padl večer a soused k nám přišel, jestli nám tam nevadí. Slovo dalo slovo a flaška Ouza přistála vedle láhle vína. Strávili jsme moc příjemný večer v družném rozhovoru.
No, v rozhovoru... Oni mluvili samozřejmě německy, plynně anglicky a trochu francouzsky, ale bylo jim to k ničemu - s námi se nejdřív stejně moc nedomluvili. Když trochu poklesly hladiny v láhvích, nějak odplavily jazykové bariéry a začali jsme si rozumět. Nevím, jak jsme k tomu tématu došli, ale najednou jsme mluvili o vzpomínkách na 2. světovou válku.
Franzův otec byl fašista, který se dopouštěl hrozných činů. Franz se s tím stále moc špatně vyrovnává.
Rodina Eve byla těsně po válce odsunuta z Maďarska a její maminka, tehdy malá holčička, se s tím také dodnes nevyrovnala. Má strašné vzpomínky na vyhnání z domova.
Mužův dědeček byl popraven fašisty na Pankráci. Jen proto, že byl hejtmanem. Prostě pomsta za Lidice.
Mužova maminka pořád nesnáší bouřku. Hrom jí připomíná bombardování Prahy koncem roku 1945. Jejího tatínka pak vyhrabávali zpod sutin.
Moje maminka dodnes často vzpomíná, jak s baťůžkem, který stále stál připravený vedle dveří - byl v něm chleba, voda a panenka - noc co noc za houkání sirén utíkala do sklepa schovat se před nálety. Bylo jí pět let. Bydlela tehdy ve Vlašimi. Byla - a je tam stále - veliká zbrojovka. Nálety se tam koncem války konaly velmi často. Maminka z toho má ještě dnes čas od času noční můry a nemůže poslouchat sirény.
Můj dědeček byl dva roky v pracovním koncentráku v severních Čechách, vzal si židovku. Jeho žena, moje babička, se s mým tatínkem, tehdy malým chlapcem, skrývala. Dědeček se vrátil během osvobození a vážil čtyřicet kilo. Celá rodina přežila. Díky úplatkům.
Sešli jsme se v tom Řecku náhodně čtyři lidé, všichni daleko od domova a šedesát let po válce. A duše každého z nás je tou válkou dodnes nějak poznamenaná. I po tolika letech se z mlhou zakrytých desetiletí všechních dnů vzpomínky vynořlily ostře. I přes to, že nejsou naše vlastní. Žijí vlastní život a brání se zapomnění...

Jsem si jistá, že každý z vás, kdo budete tenhle článek číst, jste na tom stejně. Jaké vzpomínky vystupují z vaší mlhy?

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | Web | 31. října 2014 v 22:12 | Reagovat

Válku znám jen z vyprávění mých blízkých, a nedokážu si to vůbec představit, jak se jim v tom muselo žít. Dědeček zažil ještě první světovou, bylo mu snad 18 let, když nosil zraněné z bitevních polí. Druhý dědeček umřel mladý, takže o něm nic nevím. Tatínek byl v Rajchu, ale to už bylo asi koncem války, hlídal v nějakém táboře Němky, byl mladý a ony si ho dobíraly, a tatínek se styděl, takže tam drama nebylo...takže toho moc nevím, možná mi o tom rodiče nechtěli moc mluvit. Hlavně prý hlad a bída a museli zalíhat do strouhy, když lítaly letadla...

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. října 2014 v 23:26 | Reagovat

Já si nevzpomínám, že by o tom někdo z rodin povídal. Děda byl souchotinář nevoják, babička dělala v Adastu v Adamově (v těžkým průmyslu☺). Jo, táta nebyl naštěstí totálně nasazený, vozil prezidenta autem a maminka byla statkářská dcera, takže živili stát. Vzpomínám si, že ve Skalici nad Svitavou byl velký železniční uzel a na konci války tam prý lítali "kotlaři" - rozstřelovali lokomotivy. Jednou prý k babičce přiletěla část vrchu tanku z vlaku, ale šikovně, neuškodila. Dědeček zase dostal od Rusů dvě prašivý kobyly a musel si je vyléčit. Ta jedna kopala. Válka je špína věc a velký neštěstí pro všechny :D

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 9:28 | Reagovat

[1]: Můj pradědeček taky bojoval v té První světové. Prostříleli mu tam nohy... Být v Rajchu taky nebyla legrace. Sice tam měl mladé Němky, ale ne svou rodinu...

[2]: Taky jsou to živé vzpomínky. Nechtěla bych slyšet vybuchovat lokomotivy, ani z dálky :-!

4 pizlik1 pizlik1 | E-mail | Web | 1. listopadu 2014 v 13:58 | Reagovat

Naši o válce moc nemluvili. Maminka žila ve vnitrozemí na vesnici, takže se jich válka nijak zvlášť nedotkla. Zato táta musel chodit do německých škol a říkal, že viděl jako malý kluk. když převáželi ruské zajatce. Jednou jim hodili s klukama nahnilé brambory, aby měli co jíst a hlídač toho zajatce, co se pro brambor sehnul, okamžitě na místě zastřelil. Taky povídal, že jednou jeden jeho spolužák nepozdravil německy nějakého důstojníka a ten mu dal takovou facku, že upadl na zem.

5 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 1. listopadu 2014 v 17:15 | Reagovat

Válku znám z tátova vyprávění. Pře pár dny dostal naše státní vyznamenání Sir Nicholas Winton http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/290550-sir-nicholas-winton-prevzal-rad-bileho-lva/
S manželem jsme se pkusili srovnat jeho motiv o záchranu dětí s motivem Oskara Schindlera...

6 Anidea Anidea | E-mail | Web | 2. listopadu 2014 v 18:42 | Reagovat

[4]: Všichni tehdy žili v hrozné atmosféře... Díky za vzpomínky.

[5]: Mnohokrát jsem o tom taky přemýšlela. Ale výsledek jejich činů je tak mimořádný, že (podle mého osobního názoru) přebije jakýkoli motiv.

7 Macin Macin | Web | 3. listopadu 2014 v 6:48 | Reagovat

Vzpomínky nemám, naštěstí, ale je dobré to stále připomínat.

8 Orida Orida | Web | 3. listopadu 2014 v 12:51 | Reagovat

Neviem, či je to šťastie alebo naopak nie, no ja som tá generácia, čo už vojnu pozná len z učebníc. Už aj moji rodičia na ňu majú slabé spomienky, čo sa samozrejme o babke a dedkovi povedať nedá. Na jednu stranu je fajn nebyť tým tak zasiahnutý, na druhú, je vidno, čo rastie z mladej generácie, ktorá nedbá na minulosť....

9 Anidea Anidea | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 18:53 | Reagovat

[7]: Ano. Zvlášť když je ten svět dneska takový... divný.

[8]: Určitě je to štěstí. Na druhou stranu bychom si to připomínat měli, všichni. Televize to sice dělá, ale je to takové vzdálené narozdíl od vzpomínek našich předků.

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 19:27 | Reagovat

Válku neznám ani z vyprávění, naštěstí.
V této době u nás sice válka není, ale jsou tak velké rozdíly mezi chudými a bohatými, že je to velmi nepěkné. To dřív nebývalo! :-(

11 Anidea Anidea | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 19:54 | Reagovat

[10]: Nebývalo. Je potřeba se nějak snažit svět ochránit, ale nevím jak. Mocní na obyčejné lidi kašlou.

12 Sugr Sugr | 5. listopadu 2014 v 20:00 | Reagovat

[11]: Ba!
Každý nadává na dobu předcházející tuto, ale takové rozdíly a takové dávání najevo že bohatí jsou "něco a někdo", to je skutečně až nechutné. Povyšování nad těmi, kteří musí chodit do práce, starat se o děti a rodiny, dávání najevo, že ti co žijí normálně jsou pro ně pleps, to je hnus, ale taková je nyní doba. Promiň, nějak jsem se rozjela nad věcmi, které většině nevadí. :-)

13 Anidea Anidea | E-mail | Web | 5. listopadu 2014 v 22:16 | Reagovat

[12]: Máš naprostou pravdu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama