JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Konec špatný, všechno špatné - 5. díl

17. ledna 2016 v 20:00 |  Román na pokračování
Konec špatný, všechno špatné
rodinné sci-fi

5. díl


Většina postav je skutečná a pokud čistě náhodou někomu někoho připomínají, pak je to úplně v pořádku.

Minulý díl najdete v rubrice "Román na pokračování".

Scherzo

Lenka seděla v autě vmáčknutá na zadním sedadle. Přední sedadlo si pro sebe uzurpovala dospívající dcera. Lenčin manžel se snažil vesele švitořit, aby vytvořil na cestě dobrou náladu. Dospívající dcera mu oplácela otráveným výrazem, který jasně naznačoval, co si o víkendu u jeho rodičů na chalupě myslí.
Lenka si povzdychla. Jednou budeš litovat, pomyslela si. Děda s babičkou už nejsou nejmladší. Nahlas neřekla nic. Odvykla si vyslovit, co si myslí, protože se většinou setkala se všeobecným bodavým nepochopením. Možná i proto má Lenčin manžel dojem, že se s nimi nebaví.

Položila si na klín baťůžek, vytáhla mobil a nasadila si sluchátka.
Nad hlavou se jí pohupovaly dva mlhavé obláčky páry, které nepatrně, ale opravdu jen nepatrně světélkovaly. Nikdo mimo ni je nemohl vidět, ale ona upřela pohled na display mobilu.
Stanula na své časové křižovatce.
Pustila si černobílý film a znovu poslouchala vrčení promítačky.
Sledovala, jak dav mužů na nádraží, patrně ve Vlašimi, vystupuje z vlaku. Všichni mají v ruce hranatý černý dřevěný vojenský kufřík a na hlavě klobouk. Na peróně je očekává dav žen, které mužům s pláčem padají kolem krku. Střih. Kamera, která tenkrát točila, se ocitá v hospodě. Obraz je temný. Lenka přesvětlila display. Černobílý Pepík stojí na stole a na ex pije půllitr piva. Muži, stojící okolo stolu, mu bezhlasně tleskají. Promítačka vrčí do sluchátek. Pepík seskakuje se stolu a zvedá prázdný půllitr, aby dostal další pivo. Konec. Lence to pomalu dochází. Demobilizace ze začátku října 1938. Její děda byl mobilizován na třetí vnitrozemské obranné příčce v Holešově, to si pamatovala z vyprávění. Někdo natočil návrat záložníků domů. Dědečka poznala podle starých fotek. Lenka pouští záběry znovu od začátku. Muži vystupují z vlaku. Pepík stojí na stole.
Muži vystupují z vlaku.
Ženy pláčou.
Pepík stojí na stole a pije pivo.
Ženy pláčou. Pepík stojí na stole a pije pivo. Seskočí dolů a napřáhne ruku s prázdným půllitrem. Přichází pan hospodský, bere si prázdný půllitr a vkládá Pepíkovi do ruky plný. Muži halasí a sklo cinká.
Co se to stalo! Lenka si strhla sluchátka a rozhlížela se.
Auto, manžel i dospívající dcera, to všechno je pryč. Probuď se, říká si Lenka.. Sedí vzadu v hospodě na židli, na klíně má baťůžek a mobil. Je tu jediná žena.
Musím se probudit. Tohle je sen. To není realita. Klid. Promnula si oči a štípla se do tváře. Takové klišé, štípat se do tváře!
Hospoda nezmizela. Všechno je příliš opravdové. Rozbušilo se jí srdce a opravdu se vyděsila. Co by dala za to, aby uslyšela nervozní pištění své dospívající dcery!
Hlava se jí točila. Cítila, že nutně potřebuje frťana.
Zvedla se a šla k pípě.
"Jeden rum, prosím. Velkej!", řekla. Chlapi ztichli a civěli na ní. Jestli je tohle realita, pak nejsem zrovna stylově oblečená, pomyslela si. Měla na sobě úzké džíny a starou koženou bundu se zipem nakřivo, vždyť jela na chalupu. Vlasy měla rozpuštěné.
Pan hospodský zkušeně nalil sklenku, postavil ji před Lenku a řekl:
"Štyry koruny, madam."
Lenka automaticky strčila ruku do kapsy a strnula. Peníze má, ale ne ty minulé... současné.
"Promiňte, já mám jen tohle", a položila na pult desetikorunovou minci z roku 2014.
"Co to má bejt, milostpani? Rači šla vocaď, než zavolám strážníka!"
Někdo z demobilizovaných vojáků hodil na pípu hrst mincí se slovy musíme v takový době držet při sobě.
"Dík", pípla Lenka, popadla panáka, rychle ho vypila a utekla ven.
Celý život žila tak trochu v mlhách svých snů a představ. Realita jí moc neseděla a na Zeměkouli se jí nikdy nelíbilo. Lidstvo se jí nezdálo ani trochu jako vhodná společnost k životu.
To mě pámbů potrestal, že jsem pořád utíkala ze skutečnosti. Tahle realita je mnohem horší než moje, běžely její myšlenky.
Celý život byla hodně ráda, že nezažila válku. Bála se jí. Babička o válce často vyprávěla, učinila na ní silný dojem.
A teď to Lenka měla. Stála na prahu nejstrašnějšího období v dějinách lidstva. Pro své bloudění v představách a utápění se v minulosti ztratila svou realitu a přítomnost.
I s Bahíou by jí bylo líp.

Ve skutečnosti, v nové realitě, stála hned vedle vchodu do hospody opřená o zeď. Na začátek října bylo fakt hnusné počasí. Ostře mrholilo a studený vítr házel drobnou tříšť na všechny strany. Zdálo se, že se stmívá.
Kolik může být hodin?
Lenka vytáhla mobil a koukla na display.
11:15, 25. 7. 2014.
Tak to je asi pitomost.
Studený vítr a šok způsobily, že se celá roztřásla. Rozhlédla se. Na protější straně ulice uviděla štít s nápisem Cukrárna pomlčka kavárna.
To už tenkrát měli kavárny, podivila se. Mohla bych se tam alespoň ohřát.
Když přecházela ulici, projel těsně kolem ní muž na nějakém strašném historickém motocyklu, ještě k tomu v protisměru a sprška od kol jí postříkala kalhoty.
"Já už se fakt poseru! To je zasranej den!", řekla nešťastně nahlas.
Opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř. V místnosti bylo příjemné tlumené osvětlení a obsazených jen několik stolků. Co nejnenápadněji prošla až dozadu a sedla si. Nutně si potřebovala zakouřit a srovnat myšlenky. Pod stolkem, tak, aby to nikdo neviděl, sešroubovala atomizér s baterií a dokápla nikotinovou náplň. Normálně si ji ředila půl na půl polypropylénem, ale nyní chtěla pořádnou pecku. Snad ji to trošku uklidní. Její elektronické cigáro vypadalo dost věrně jako opravdové, kouřit veřejně se ho nebála.
"Račte si přát?"
Lence málem leknutím vše upadlo na zem. Vedle ní stála příjemně vypadající korpulentní paní.
"Mohla bych se tady prosím Vás jen ohřát... Já jsem zabloudila." Její hlas zněl jako ztracené pípání.
Paní si jí měřila. Lenka měla vlhké rozcuchané vlasy a vůbec nevypadala dobře.
"Nu dobrá, ale na chvilku!"
Lenka byla vděčná. Už byla o něco klidnější, ale o to více si uvědomovala hloubku průšvihu, ve kterém se ocitla. Otázka nezněla, jak se v něm ocitla, otázka zněla, jak se z něj dostat. Když to šlo sem, musí to jít i tam, domů, do své doby.
"Co tady dělala, vy osobo? Toto je slušný podnik! Spakovala se a mazala vocaď!"
Před ní se objevil tlustý muž v obleku a bachratým prstem ukazoval ke dveřím. Vypadal spravedlivě rozhořčený.
To už bylo moc. Je tady pár minut a už podruhé jí odněkud vyhazují. V Lence bouchly saze.
"Rukulíbám vy ovare vyžraná!", vyskočila od stolku.
Muž vykulil oči a zrudl:
"Abys nedostal infarkt", pravila.
"Okamžitě zmizela, nebo zavolám strážníka a nechám jí sebrat pro potulku, sufražetka jedna!" Tlusťoch sotva sípal.
Přiběhla korpulentní paní, která tu obsluhovala.
"Ale pane rado, prosím vás, klidně se račte posadit, já už to vyřeším." Měla prosebný a ponížený tón.
Nějaké ruce Lenku nečekaně sevřely zezadu. Chtěla se vytrhnout, ale příjemný mužský hlas jí zašeptal do ucha:
"Všechno bude v pořádku, slečno. Uklidněte se. Já vám pomohu."

Pokračování každou neděli, tedy za týden, 24. 1. 2016 ve 20:00
© Magdalena Vožická 2015. Nekopírujte, linkujte.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wu Wu | Web | 18. ledna 2016 v 21:08 | Reagovat

Sugestivní! Moc pěkně napsané.
Těším se na pokračování.

2 Anidea Anidea | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 16:34 | Reagovat

[1]: Déky moc, od tak velkého znalce literatury si pochvaly velice vážím.

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 19:44 | Reagovat

Ty jsi spisovatelka?
Téééda, tady se chlubí blogerky tím, jak si nasadily dobře protézu, či se jejich miláček dobře najedl a vyprázdnil a ty jsi Spisovatelka s velkým "S" a na Blogu cz o tom ani slůvko? ???
Tvoje skromnost je úžasná, za to si tě moc vážím
a můj obdiv k Tvému umu je obrovský! :-)

4 Anidea Anidea | E-mail | Web | 21. ledna 2016 v 20:11 | Reagovat

[3]: Děkuju Ti chválu, až se červenám. Zrovna dneska jsem vzpruhu potřebovala, bojovala jsem s elektronickým podpisem...
Já bych ani tak skromná nebyla 8-), ale nevím, jak to udělat, aby na Blogu cz o mě nějaké slůvko bylo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama