JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Konec špatný, všechno špatné - 6.díl

24. ledna 2016 v 20:00 |  Román na pokračování
Konec špatný, všechno špatné
rodinné sci-fi

6. díl


Většina postav je skutečná a pokud čistě náhodou někomu někoho připomínají, pak je to úplně v pořádku.

Minulý díl najdete v rubrice "Román na pokračování".

Lenka se uklidnila. Vždycky se uklidnila, když jí někdo řekl "slečno". Kdysi dávno, když jí bylo asi tak třicet tři, vcházela se svou nejlepší přítelkyní do metra. U vchodu k eskalátorům před budkou dozorčí hodila na zem vajgla. To ještě kouřila normální cigarety. Elektronické ještě neexistovaly. Vyběhla paní dozorčí a ječela na celou halu: "Slečno, seberte ten nedopalek!"

Lenka se se zářivým úsměvem sehnula, sebrala vajgla a vzorně ho hodila do koše na odpadky.
"Tys jí neposlala víš kam?", divila se kamarádka.
"No řekla mi slečno", odpověděla samolibě a spokojeně.
"Tady je vaše zavazadlo, raději půjdeme", pokračoval hlas Lence do ucha a strčil jí do náruče její baťůžek. Jako ve snách se znovu ocitla na ulici.
"Jsem František Nenadál, fotograf.. "Rád bych vám byl jakkoliv nápomocen."
Lenka na něho soustředěně kulila oči, snažila se ho trošku odhadnout. Pak řekla: "Já sem se ztratila", a rozplakala se.
Fotograf se lekl, s cizí plačící ženou neměl žádné zkušenosti. Navíc se ženou v kalhotách a kožené bundě. Takovou nikdy neviděl na vlastní oči, jen o nich četl. Galantně jí podal nažehlený kapesník: "Jestli by vám to pomohlo, tady mám automobil. Mohl bych vás, samozřejmě ve vší počestnosti, vzít ke mně domů. Na kamnech mám od oběda konev horkého čaje, určitě by vám udělal dobře."
"Tak jo. Vy máte auťák?"
"Ano, tento tady. Mám rád techniku. Proto jste mě zaujala. Tedy ten váš přístroj na kouření, víte."
"Myslela, jsem, že nejsem nápadná..."
Před kavárnou stálo další historické vozidlo. Lence matně připomínalo něco, co měl její tatínek, když byla hodně malá.
"Toho jsem se teda nenadála. Takovej sem viděla v muzeu", pravila. Už jí bylo trošku lépe.
"V muzeu? Vždyť je to zcela nový moderní typ!", podivil se fotograf.
Otevřel dveře od vozu.
"Já todle nechci řídit!" zarazila se. Co to? Na místě řidiče nebyl volant.
"Řídit???" Asi je už úplně zmatená, pomyslel si.
"U nás se jezdí po pravý straně... Až vám povim vodkaď sem..." Lence to došlo. Tady se teď ještě jezdí vlevo jako v Anglii, i volant je na druhé straně. Jízdu vpravo zavede až Hitler příští rok koncem března, vzpomněla si. Ani ten příšerný motocykl, který ji zlil, nejel v protisměru.
"Po pravé straně? To je opravdu velmi nezvyklé. A máte podivný přízvuk... Jste z daleka?"
"No jak se to veme... Ano, vlastně strašně z daleka..." Lenka se cítila opravdu smutně, ztraceně a ublíženě.
Rozjeli se.
"Podívejte, nemusí se točit klikou, startuji elektrickým startérem v kabině." Bylo vidět, že fotograf je na svůj vůz náležitě pyšný.
"No, to už jsem taky viděla", řekla neuctivě. "Strašně to drncá."
"To víte, silnice jsou spíše pro koňské povozy, ale jsem přesvědčen, že automobilizmus má velkou budoucnost a stát vybuduje silnice nové"
"Jste nějakej jasnožřivej. Ale u nás jsou silnice taky příšerný."
Zaparkovali před starým činžákem. Když vystoupali po tmavém schodišti, ocitli se v mládeneckém bytě. Malá kuchyň a jeden pokoj. Na sporáku opravdu stála smaltovaná konvice s čajem a v kuchyni bylo příjemné teplo.
"Odcházel jsem před třetí odpoledne, ještě to nestačilo vyhasnout." Fotograf kamna prohrábl, přiložil lopatku uhlí, na kytičkovaný ubrus postavil dva hrnky, cukr a nalil čaj.
"Měl byste vynaleznout rychlovarnou konvici", navrhla Lenka.
"Co to je?"
"Taková konvice na elektřinu...."
"Aha...." řekl nesoustředěně fotograf. Ještě jednou přiložil.
"Byl jsem odpoledne na nádraží fotografovat a nafilmovat pro týdeník demobilizované záložníky, je to strašná doba... Nikdo neví, jak to dopadne."
"Já jo. Za pár měsíců se tu bude taky jezdit vpravo. Něco vám ukážu. Taky pochopíte, jak jsem se vlastně ztratila." Lenka ucítila svou příležitost. Vytáhla z kapsy mobil. Přístroj, o kterém byla přesvědčena, že je to to jediné, co tady stojí mezí ní a blázincem. Fotograf koukal na malý aparát. Chvilku klikala na display a pak mobil opřela o konvici.
"Já ten váš film mám, koukejte."
Mobil začal už zase přehrávat, jak muži vystupují z vlaku.
"Prokristapána... To je mnohem zajímavější než ta kovová cigareta." zašeptal fotograf. Nyní byl v šoku on. "Co to proboha je?"
"To je mobil", podala vyčerpávající vysvětlení Lenka. "On je to původně telefon, ale tady nemá signál."
Vypnula přehrávání a zapnula foťák. Na obrazovce se objevil barevný obrázek fotografovy kuchyně. František ani nedýchal. Pak otočila maličký objektiv na něho a stiskla spoušť. Ukázala mu jeho malý barevný portrét.
"Jéžiši, telefon? Dají se z toho taky udělat fotografie?"
"No daj, ale musí se to připojit k tiskárně nebo k počítači... To tady nejde", Lenka byla trochu zaražená, zdálo se jí, že fotograf by mohl být šokovaný více.
"Víte jak jste řikal, že nikdo neví, co bude. Bude hrozná velká válka. Bude se jí řikat světová, protože se do ní zapojí kde kdo. Celá Evropa, Amerika nebo dokonce Austrálie. I Japonsko. Bude trvat do května pětačtyřicet a Hitler to projede. Potom bude něco přes dva roky pokoj a pak sem přídou komunisti."
Fotograf chvíli mlčel. Pak to opatrně vyslovil: "Vy jste přišla z budoucnosti." Nedávno si pozorně přečetl v novinách článek o vědeckých závěrech Alberta Einsteina vydaný souvislosti s jeho útěkem z Německa do Ameriky. Protože ten článek nepochopil, došel k názoru, že cestování časem bude jednou možné.
Lenka mlčela, chtěla to pana Nenadála nechat patřičně strávit.
"Jak?", otázal se po chvilce.
"Jo, to kdybych věděla."
Potom události nabraly na rychlosti.
"Ten aparát musím mít! Dám vám za něj cokoliv!" vyskočil fotograf od stolu. Lenka se vyděsila. Teď jí zabije, aby si mohl mobil nechat. Fotograf běžel do pokoje, aby se vzápětí vrátil se svazkem bankovek. Byla ráda, že nenese pistoli nebo sekeru.
"Já ho nemůžu prodat, možná mi pomůže dostat se zase zpátky domů. Mám tam rodinu, celej svůj život!" odporovala.
"Prosím! Dám vám víc! Ateliér mi velmi slušně vydělává a můj otec je bohatý člověk!" vyhrkl fotograf a běžel znovu do pokoje. Lenka bleskově popadla několik bankovek z paklíčku, který nechal ležet na stole, zmačkala je v hrsti a položila ruce na klín. Jsem lepší než Klaus, když kradl propisku, pomyslela si.
Nenadál přiběhl zpátky s šekovou knížkou.
"Dám vám všechno co mám! Přidám i svůj automobil!" Měl oči navrch hlavy a s dychtivostí je poulil na Lenku.
"Hele, uděláme to jinak", zastrčila ledabyle peníze do kapsy, která byla z fotografova dohledu. "Zkusim se vrátit do budoucnosti a když se mi to nepovede, tak se stavim a prodám vám to, jo? Dejte mi vizitku, abych sem trefila. Teď už radši pudu, dík za čaj."
Fotograf začal vypadat jako zmoklé slepice.
"Ale prosím, prosím! Slibte mi to! Slibte mi, že když se nevrátíte domů, tak přijdete a ten aparát mi prodáte!"
"Ano, slibuji", prohlásila slavnostně a důstojně Lenka. Spěchala, měla k tomu několik zmačkaných důvodů v pravé kapse.
"Musím vás doprovodit!" Fotograf vstal.
"Ne ne! Trefím! A díky za pomoc!" Chtěla být rychle pryč. Už věděla, co udělá.

Pokračování každou neděli, tedy za týden, 31. 1. 2016 ve 20:00
© Magdalena Vožická 2015. Nekopírujte, linkujte.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dadainka dadainka | Web | 24. ledna 2016 v 22:55 | Reagovat

Bezvadnej konec.

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 10:39 | Reagovat

Jsem nakonec napjatá, jak to bude dál. Pokud je teda pravdivá věta, že příští týden bude pokračování. Zpočátku příběhu jsem byla zmatená, ale teď to má logiku. Jak to bude dál? Počkám si :-)

3 Anidea Anidea | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 18:11 | Reagovat

[2]: V neděli bude další :-) A nakonec to skončí špatně :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 30. ledna 2016 v 18:15 | Reagovat

[3]: Řekla bych "konec špatný, taky dobře". Ale je to jako se životem: taky z něho neodejdeš živý! :-P

5 Van Vendy Van Vendy | Web | 2. února 2016 v 22:27 | Reagovat

To jsem nečekala, skok do minulosti? Roztomilé intermezzo s fotografem, pobavil mě odkaz na Klausovic propisku. Von se fakt zviditelnil. :-D
Jsem zvědava na pokráčko. :-)

6 Anidea Anidea | E-mail | Web | 2. února 2016 v 22:45 | Reagovat

[5]: To víš, je to rodinné sci-fi :-) To Kalusovo extempore se zapsalo do dějin. Aspoň někdo celosvětově zviditelnil naši vlast.

7 Anidea Anidea | E-mail | Web | 2. února 2016 v 22:46 | Reagovat

[4]: Máš svatou pravdu. Život je vždycky smrtelná nemoc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama