JAK PODVRACET SPOTŘEBNÍ CIVILIZACI A JINÉ ÚVAHY

Zahřejme se dýcháním

30. března 2016 v 18:00 |  Drobky pro mírné pobavení
Ono to jde, a velmi dobře. Proč vlastně musíme dýchat mě vždycky dost zajímalo. Musíme dýchat proto, abychom měli energii na všechny činnosti, které musejí jednotlivé buňky našeho těla i organismus jako celek neustále provádět. Jsou za to zodpovědné mitochondrie, malé organely v našich buňkách, a jako palivo používají kyslík. Kdyby někoho zajímaly podrobnosti jak to vlastně dělají, můžete si je přečíst tady.
Před nějakým časem jsem viděla dokument, jak lze dýchání využít k zahřátí. Byl jeden otužilec a jeden neduživý, ale odvážný redaktor, který pod dohledem otužilce lezl v zimě do ledové vody. Zvládl to, chudinka. Z vody pak vylezl celý modrý, třásl se a choulil se. Nebyl na něho hezký podled.

Otužilec se docela bavil a redaktorovi poradil:
- Nechulte se, narovnejte se a zhluboka dýchejte, za chvilku se zahřejete.
Redaktor jsa velmi překvapen po chvíli získal zpět barvu lidské bytosti a třást se přestal. Zahřál se.
Občas to používám, když v zimě trčím na nějaké zastávce městské hromadné dopravy a dopravní prostředek nejede a nejede. A velmi nedávno se mi to moc hodilo.
Pravidelní čtenáři vědí, jak jsem si na Velký pátek velmi inteligentně přerazila křížovou kost (psala jsem o tom tady). Co už nevědí, jak mě to večer dohnalo. Byla jsem totiž dost frajerka, nějaká drobná zlomeninka MĚ přeci nerozhodí, že? Sice opatrně, ale vcelku normálně jsem fungovala. Uvařit oběd, večeři, mírně poklidit, však to znáte. Ale večer mi spadl hřebínek, najednou mi nebylo moc dobře. I vypravila jsem se na záchod odložit pár litrů, cestou se mi nějak úžilo zorné pole, klekla jsem si k míse... a ležela jsem v chodbičce, rodina běhala kolem jako když kopnete do mraveniště, plácala mě mokrými hadry po ksichtě a ječela. Prý jsem omdlela na několik minut. Když jsem pak dolezla na gauč, byla jsem celá mokrá, slabá, byla mi zima a s velkým rozkmitem jsem se klepala. Klepání se nejen nevypadalo moc dobře, vyhrožovali mi, že na mě zavolají sanitku, navíc mě při něm bolel můj zlomený zadek.
Vzpomněla jsem si na své mitochondrie.
- Nelekejte se, budu teď funět, řekla jsem. - Potřebuju napumpovat palivo do svých mitochondrií, aby začaly pořádně topit.
A začaly. Za chvilku mi bylo dobře, zahřála jsem se a už jsem se neklepala.
To je moje rada, když je někomu zima nebo slabo. Chvilku zhluboka dýchat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 30. března 2016 v 19:56 | Reagovat

Tohle já vždycky dělám, když je mi vedro! :D Tak pro příště, v zimě se to určitě bude hodit při čekání na vlak :3

2 Intuice Intuice | E-mail | Web | 30. března 2016 v 20:22 | Reagovat

To takhle omdlíváš často? To je z té námahy? Nebo máš nízký tlak? Nevím, zda bych si vzpomněla na dýchání. Ale třeba fakt to pomáhá. :-)

3 hedd hedd | Web | 30. března 2016 v 22:05 | Reagovat

Týýýjo, to je super! Jsem hrozný zimomřivec, takže se mi tohle bude hodit! :-)

4 Anidea Anidea | E-mail | Web | 30. března 2016 v 22:26 | Reagovat

[1]: Ona ta energie se organismu hodí i ke chlazení :-) Fakt!

[2]: V životě jsem sebou nesekla. To bylo prvně. Vzpomněla jsem si, protože mi bylo hodně slabo. To on si člověk rád vzpomene :-)

[3]: Taky jsem zimomřivec. Proto si to tak dobře pamatuju. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 31. března 2016 v 8:28 | Reagovat

Ano, je to dobře. Zhluboka dýchat, ale jen tažně, pomalu, jinak se dostaví "překyslíkování" a člověk je v rauši. Dýchat zhluboka - ale ne rychle, na to pozor. Jinak je to dobrá metoda. Stejně jako pro zahřátí okrajových částí těla (prsty, ruce) - kroužit nataženýma rukama. Krev se tam nažene a místo žabího masíčka jsou prstíky hned teplé. Zde nevadí rychlé točení rukama - prý je v tom nějak namočené "procvičení ramenních svalů). Ty ramenní svaly jsem někde pobrala :-)

6 Jitka Jitka | Web | 31. března 2016 v 9:28 | Reagovat

Já, aniž bych věděla, co dokážou ty mitochondrie, snažím se zhluboka dýchat, když nemůžu usnout. Taky to funguje. :-)

7 Helena Helena | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 22:48 | Reagovat

Můžu ti napsat jediné, byla bych ráda, že žiju,jsi dobrá, že si takhle vzpomeneš. :-)

8 Anidea Anidea | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 15:37 | Reagovat

[5]: Máš pravdu. Nechtěla jsem to komplikovat holotropním dýcháním a dík, že ses zmínila .-)

[6]: Dýchání pomáhá vždycky a na všechno :-)

[7]: Taky by sis vzpomněla, kdyby bylo nedobře :-)

[5]:, [6]: a [7]: Holky promiňte, že vám neoplatím návštěvy, skoro nemůžu sedět. Napravím to, až to půjde :-)

9 Kitty Kitty | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 17:03 | Reagovat

[8]: Až k holotropnímu dýchání jsem taky nechtěla dojít a varovat. Ale je dobře, když už mi to zase bez omezení dýchá. V plenéru se někdy zastavím, mávám rukama a dýchám si - príma pocit, člověka potěší, že pořád ještě dýchá :-P

10 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 3. dubna 2016 v 20:17 | Reagovat

A víš, že dýcháním se můžeš i odvařit? Když začneš hyperventilovat -hodně rychle nedostatečně hluboko (povrchně)dýchat, můžeš i omdlít? Stáva se to u hysterické reakce :-)

11 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 6. dubna 2016 v 21:09 | Reagovat

Jak praví stará moudrost...zhluboka dychat a nohy držet v teple... :-)

12 Anidea Anidea | E-mail | Web | 7. dubna 2016 v 21:42 | Reagovat

[10]: Vím. Dávám na to pozor :-)

[11]: Tak tak :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama