Ono to jde, a velmi dobře. Proč vlastně musíme dýchat mě vždycky dost zajímalo. Musíme dýchat proto, abychom měli energii na všechny činnosti, které musejí jednotlivé buňky našeho těla i organismus jako celek neustále provádět. Jsou za to zodpovědné mitochondrie, malé organely v našich buňkách, a jako palivo používají kyslík. Kdyby někoho zajímaly podrobnosti jak to vlastně dělají, můžete si je přečíst tady.
Před nějakým časem jsem viděla dokument, jak lze dýchání využít k zahřátí. Byl jeden otužilec a jeden neduživý, ale odvážný redaktor, který pod dohledem otužilce lezl v zimě do ledové vody. Zvládl to, chudinka. Z vody pak vylezl celý modrý, třásl se a choulil se. Nebyl na něho hezký podled.
Otužilec se docela bavil a redaktorovi poradil:
- Nechulte se, narovnejte se a zhluboka dýchejte, za chvilku se zahřejete.
Redaktor jsa velmi překvapen po chvíli získal zpět barvu lidské bytosti a třást se přestal. Zahřál se.
Občas to používám, když v zimě trčím na nějaké zastávce městské hromadné dopravy a dopravní prostředek nejede a nejede. A velmi nedávno se mi to moc hodilo.
Pravidelní čtenáři vědí, jak jsem si na Velký pátek velmi inteligentně přerazila křížovou kost (psala jsem o tom tady). Co už nevědí, jak mě to večer dohnalo. Byla jsem totiž dost frajerka, nějaká drobná zlomeninka MĚ přeci nerozhodí, že? Sice opatrně, ale vcelku normálně jsem fungovala. Uvařit oběd, večeři, mírně poklidit, však to znáte. Ale večer mi spadl hřebínek, najednou mi nebylo moc dobře. I vypravila jsem se na záchod odložit pár litrů, cestou se mi nějak úžilo zorné pole, klekla jsem si k míse... a ležela jsem v chodbičce, rodina běhala kolem jako když kopnete do mraveniště, plácala mě mokrými hadry po ksichtě a ječela. Prý jsem omdlela na několik minut. Když jsem pak dolezla na gauč, byla jsem celá mokrá, slabá, byla mi zima a s velkým rozkmitem jsem se klepala. Klepání se nejen nevypadalo moc dobře, vyhrožovali mi, že na mě zavolají sanitku, navíc mě při něm bolel můj zlomený zadek.
Vzpomněla jsem si na své mitochondrie.
- Nelekejte se, budu teď funět, řekla jsem. - Potřebuju napumpovat palivo do svých mitochondrií, aby začaly pořádně topit.
A začaly. Za chvilku mi bylo dobře, zahřála jsem se a už jsem se neklepala.
To je moje rada, když je někomu zima nebo slabo. Chvilku zhluboka dýchat.
hedd | 
Tohle já vždycky dělám, když je mi vedro!
Tak pro příště, v zimě se to určitě bude hodit při čekání na vlak :3